Osobnosti radničního bloku

Ferdinand Částka ze Sternsteinu

Významným majitelem objektu v radničním bloku byl také hradecký císařský rychtář Ferdinand Částka ze Sternsteinu. Rodák z Žatce studoval medicínu v Praze, kde získal kolem roku 1690 titul doktora medicíny. Později se objevuje v Hradci Králové, kde v první polovině 18. století zakoupil řadu domů a vykonával zde povolání lékaře. Později, v roce 1734, se stal hradeckým královským rychtářem, v té době už vlastnil ve městě několik domů, včetně rohového domu vedle radnice. Přibližně v této době také za své služby získal erb a predikát ze Sternsteinu. Zemřel koncem roku 1740 v Hradci Králové.

Jiří Dušek

Jednou z osobností radničního bloku byl také Jiří Dušek, který pocházel ze statkářského rodu v Plotištích nad Labem. V roce 1832 zakoupil dům čp. 165 na Velkém náměstí vedle radnice, jehož majitelem byl do roku 1862. Proslavil se především jako podnikatel a zakladatel cihelny v Plotištích nad Labem.

Antonín Hanuš

Zřejmě žádný jiný majitel domu v radničním bloku se do dějin nezapsal tak významně jako podnikatel a majitel továrny na zpracování kůži v Kuklenách Antonín Hanuš. Otec František Hanuš, který do města přišel z Českého Brodu, zakoupil v roce 1867 dům čp. 170, aby zde provozoval ševcovské řemeslo. Podniku se dařilo, František později zakoupil také sousední dům čp. 169. Z jeho iniciativy došlo k přestavbě obou zmíněných objektů v roce 1888. Po otci převzal podnik a řemeslo syn Antonín, který byl natolik úspěšný, že v Kuklenách založil prosperující továrnu na zpracování kůží. Antonín měl několikaleté spory se svým sousedem Františkem Chrudimským, od kterého chtěl několikrát neúspěšně zakoupit dům čp. 171. Antonín Hanuš byl strýcem architekta Vladimíra Fultnera, kterému dal zakázku na přestavbu svých domů a jejich přeměnu v reprezentativní rodinné sídlo. Nakonec s odprodejem souhlasil i soused František Chrudimský a v roce 1909 mohla stavba zažít. Nová budova stojí v této podobě dodnes a  nese jméno člověka, který se postaral o jeho stavbu.

Jiří z Isakovics

Jiří z Isakovics byl rytmistrem rakouské armády, pocházel z chorvatské obce MItrovice a byl synem pravoslavného vojenského kněze Gabriela z Isakovics. Predikát údajně tento pravoslavný kněz obdržel za pomoc raněným v přední linii v roce 1806. Jiří z Isakovics se oženil již v pokročilejším věku 40 let s dcerou Aloise Kemlinka Aloisií. Společně se pak po smrti jejího otce Aloise Kemlinka ujali domu čp. 164, ve kterém oba společně žili. Jeho potomci měli většinou významné úřednické a vojenské funkce nejen v Hradci Králové, ale také v Praze a ve Vídni. Syn Karel z Isakovics, advokát, byl po smrti Aloisie z Isakovics majitelem domu čp. 164. Sám Jiří z Isakovics zemřel v roce 1870.

Karel Jiskra ze Sobince

Karel Jiskra ze Sobince pocházel v významného hradeckého erbovního rodu, který patřil v druhé polovině 16. století a v první polovině 17. století k nejmajetnějším ve městě. Václav Jiskra ze Sobince, významný a první člen rodu, byl hradecký primas, stejně jako později jeho stejnojmenný syn Václav. Karel Jiskra byl synem druhého primasa Václava Jiskry ze Sobince. Byl majitelem několika domů ve vnitřním městě, včetně dnešního domu čp. 165. Nicméně od 40. let 17. století se začíná rodový majetek drolit. Karel Jiskra byl posledním členem rodu, který se ještě mohl těšit jisté společenské prestiži. Po jeho smrti v roce 1654 rod zanikl a rodový majetek se rozdrobil. 

Alois Kemlink

V historii nejen radničního bloku, ale celých dějin Hradce Králové v první polovině 19. století výrazně vystupovala do popředí osobnost hradeckého purkmistra Aloise Kemlinka. Ten pocházel z rodu Kemlinků, svoji cestu k hradecké elitě započal již v roce 1712. Tehdy si Jiří Kemlink vzal za manželku dceru Václava Erharda Cejpa z Peclínovce, člena významné erbovní měšťanské rodiny Cejpů z Peclínovce. Další potomci rodiny postupně pronikali do hradeckého měšťanského prostředí, což se mimo jiné projevilo skupováním nemovitostí ve vnitřním městě. Největšího věhlasu ovšem dosáhl právě Alois Kemlink. Ten započal svoji úřednickou dráhu jako magistrátní rada. Nicméně již od roku 1824 začal vykonávat službu hradeckého purkmistra. V této funkci vydržel až do roku 1848. Svým majetkem a praktikami budil jisté kontroverze. Zajímavostí je, že na počátku 19. století byl na různě dlouhá časová období majitelem celkem 12 nemovitostí ve vnitřním městě, což byla ve městě jinak nevídaná věc. Později se potomci Aloise díky sňatkové politice spojovali s ostatními významnými hradeckými rody, mezi které patřil rod Waldeků nebo rod z Isakovics. Sám Alois se oženil s Aloisií Gollovou. Z tohoto rodu nepocházel nikdo jiný než významný český historik Jaroslav Goll. Alois Kemlink zemřel v Hradci Králové v roce 1859 a pohřben je na Pouchovském hřbitově.

Jan Vencelín Boleslavský

Radní písař Jan Vencelín se narodil v Mladé Boleslavi. V roce 1995 se oženil s Dorotou Dvorskou z Nového Bydžova. Kolem roku 1599 je zmiňován jako majitel domu čp. 166. Jan Vencelín byl městským radním písařem, a to až do roku 1609. K jeho osobě se váže záznam Františka de Paula Švendy, podle kterého na střechu domu spadl z Bílé věže muž a po dopadu zemřel. 

Zdroje obrázků

• Antonín Hanuš - portrét - Marcel PENCÁK, Hradecký architekt, s. 64.
• Alois Kemlink - portrét - Jaromír MIKULKA, Dějiny Hradce Králové do roku 1850 II/2, s. 297.